Tekno není všekno

Jak pokračovaly příběhy lidí a míst, které už před lety stály filmařům za pozornost? Režisér Karel Koula se po osmi letech vrátil k tématu lidí svému srdci blízkých – technařů. Tehdy natáčel společně s režisérem Radimem Špačkem událost, která se z alternativního setkání mladých lidí změnila obratem ruky v masakr. Jednalo se o známou akci CzechTek 2005 a dokument nesl název Tekno je mý všekno.

Vodní děla, obušky, slzný plyn a desítky raněných poznamenaly CzechTek v osudném roce 2005 a rok na to se konala akce se stejným názvem ještě jednou. Od té doby jako by se v médiích po technařích slehla zem. Co dělají dnes? Tehdy chtěli být nezávislí na systému. Podařilo se jim to? S Karlem Koulou se – mimo jiné – vypravíme na vrakoviště starých technařských vozů. Je to skutečně i vrakoviště odložených technařských ideálů?

Vrátíme se k příběhu muže, který má za sebou drogovou minulost a jeden sebevražedný pokus. Našel už smysl svého počínání? V čem hledá svobodu bez drog? A co příběh hudebníka, který po čase začal mít pocit, že ho technařský život nebaví? Obohatila ho něčím tehdejší technařská éra? Třetího z hrdinů nalézáme v jeho zaměstnání v kavárně Národní galerie. Je pro něj jeho tehdejší životní styl v něčem dodnes inspirativní? Čtvrtou hrdinkou je žena, kterou stále ještě z hudebního hlediska zajímají prvky extáze, kterou v ní techno vyvolávalo – i když to dnes spíše souvisí se zaměřením jejího studijního oboru.

Režisérovi Karlu Koulovi se v obrazově mnohovrstevnatém snímku podařilo zachytit posun v životních hodnotách a směřování lidí, kteří docela nedávno začínali jako technaři.